Teorie inovací J. A. Schumpetera a její rozpracování F. Valentou

Příspěvek naznačuje vybrané aspekty spojené s teoretickým a praktickým pohledem na inovace v globalizovaných podmínkách počátku 21. století - a zejména ve světle instrumentária dlouhých vln. Základním cílem je připomenutí odkazu F. Valenty - osobnosti přesahující české rozměry a kráčející ve šlépějích především J. A. Schumpetera. Hlavní pilíře koncepce Schumpetera představují evoluční charakter a princip technicko-technologického determinismu v oblasti produktivních sil a inovací, generovaný osobou podnikatele. Ekonomický vývoj za kapitalismu je založený na inovacích a vychází zevnitř systému. Klíčovou roli sehrávají inovace, široce pojímané ve smyslu každého tvůrčího činu, jako aplikace každé nové kombinace výrobních činitelů podnikateli; na těchto základech - včetně vymezení pěti případů inovací či odlišování invencí a inovací - je vystavěna i moderní teorie inovací. Nikoli okrajové místo v rozpracování interdisciplinární problematiky inovací v mikro- i makroekonomickém kontextu zaujímá F. Valenta. Přínosná je zejména jeho klasifikace řádů inovací, která zahrnuje v poslední verzi řády 0-9, včetně naznačení nového technologického převratu - mikrotechnologií (řád 9), majících klíčové místo také v úvahách o tzv. nové ekonomice či predikovaném nástupu V. Kondratěvovy dlouhé vlny.